Spojení mezi Prahou a Brnem řešili inženýři již před druhou světovou válkou a pokračovali v 50. letech. Už tehdy se prokázalo, že je výhodné trasování členitým terénem u Velkého Meziříčí a vzniklo několik soutěžních variant betonového či ocelového mostu přes řeku Oslavu. „Nakonec se vybrala ocelová varianta spojitého nosníku o čtyřech polích,“ vzpomíná Antonín Pechal, který most tehdy projektoval.

Z dnešního pohledu měli stavaři na výstavbu poměrně dost času. „Pracovali jsme samozřejmě s pravěkou výpočetní technikou, protože počítače teprve začínaly a měly omezené možnosti, ale na druhou stranu byl čas na pečlivé zkoušky, výpočty a kontroly,“ zdůrazňuje Pechal. S montáží se začalo v roce 1975 a do provozu se 425 metrů dlouhý most dostal v listopadu roku 1978.

Podle Pechala byla složitá především geometrie ocelové konstrukce. „Tvar mostu byl dán trasováním dálnice a s tím jsme si museli poradit.“ Celková hmotnost ocelové konstrukce byla 6000 tun a výrobu dostaly na starost závody ve Vítkovicích. „Myslím, že se tehdy odvedla perfektní práce. Vůbec poprvé se v takovém rozsahu použila letmá montáž, s čímž neměl tehdy v Československu nikdo zkušenosti,“ říká Pechal, jehož společnost PIS PECHAL, s.r.o. se podílí i na současné modernizaci mostu.

A co říká na práce, které stavaře čekají? „Nejnáročnější bude série svařování, protože tam budou lidi v časovém presu. Musím ale říci, že když jsem se sešel s kolegy z Metrostavu, byl jsem mile překvapen jejich technickou úrovní. Mám tak naději, že se složitá modernizace povede a most bude ještě dlouho sloužit,“ uzavírá Pechal.

V příštím historickém okénku se dozvíte, proč se při stavbě mostu odpalovaly rakety.