Jan Dokoupil (38 let):

Pravou rukou Jiřího Salavy – ředitele výstavby celého úseku na D1, který nyní realizuje společnost Metrostav – Divize 4, je v případě konstrukčních části mostu Vysočina stavbyvedoucí Ing. Jan Dokoupil. Ten u společnosti pracuje od roku 2006 a vzpomíná na přísný, ale vstřícný (až otcovský) přístup tehdejších Metrostaváků. Ti jej prakticky okamžitě po promoci na Fakultě stavební VUT v Brně (obor: Navrhování pozemních staveb – zaměření na betonové konstrukce) nasadili na konkrétní projekty. „Stejně tak se snažíme, my zkušenější, nyní komunikovat a přistupovat k našim mladým kolegům. Ti na mostu Vysočina odvádějí sice skvělou práci, ale logicky potřebují v určitých směrech konzultace a podporu. Nemá cenu zvyšovat hlas, spíše moderovat a tlumit stresové situace, kterými si prošel prakticky každý z nás,“ říká Honza.

Jako mostní specialista se v průběhu let podílel v Metrostavu například na zajímavém projektu tvarově unikátního mostu u Kolína, který podle něj neměl žádnou hranu. Vzpomíná i na komplikované mostní křížení u Elektrárny Opatovice, na projekt lávky přes tramvajovou trať, řeku a objekty v Galerii Šantovka v Olomouci. Svůj „otisk ruky“ má i v rámci realizace velkého ocelového mostu v Třanovicích (u Českého Těšína). „Most Vysočina je ale doposud mou největší výzvou. Jde o unikátní dílo našich předků. Těší mě, že i když nám mnozí odborníci nevěřili, zatím velice ambiciózní harmonogram plníme. Prakticky všechny svary na uzavřené pravé části mostu jsou dokončeny. Chybí pár svarových spojů na zábradlí a dokončujeme konstrukce pro technologii předpětí,“ říká stavbyvedoucí.

Mimo komunikace s desítkami inženýrů-techniků má na sledovaném úseku D1 na starosti koordinaci činností všech lidí na staveništi, jednání se subdodavateli, návrh a dodržování harmonogramů činností, organizaci výstavby, operativní záležitosti a podobně. „Třeba i návrh smlouvy s novým subdodavatelem, takže i jízda „na otočku“ do Prahy je běžnou záležitostí,“ vysvětluje Jan.  Práce je to zodpovědná a časově náročná (i vzhledem k nastavenému harmonogramu) a cestu do Olomouce, kde žije, musí nyní často odkládat. V době našeho setkání se na staveništi nacházel 12. den v kuse a těší se na chvíle, kdy si bude moci odpočinout. Jan Dokoupil je velkým milovníkem hor, možná i proto, že právě na horách v Bulharsku se seznámil se svou stávající ženou, která je původem ze Vsetína. I proto rád tráví čas chůzí nebo na běžkách po krásných Vsetínských vrších. Jeho oblíbenou trasou je Čadca – Vsetín: 100 kilometrů na běžkách po hřebenech. Zajímavou trasou je podle něj i ta z Vrchu Javorový (nad Třincem) do „valašské metropole“. Když má čas, chodí pomáhat svému kamarádovi, který řeší pro CHKO Jeseníky různé projekty. „Pomáhám mu jen tak, zadarmo. Manuální práce v přírodě je pro mě velkým relaxem,“ poznamenává.

Vracíme se ještě k mostu Vysočina… Ptám se, jak bylo dosaženo „úspory“ času zásadní a strategické části opravy mostu – navařování ocelové konstrukce a rozšíření šířky mostovky… „Především precizní přípravou, efektivním využití reserv z předchozích etap a koordinací činností všech na staveništi. Přistoupili jsme taktéž k tomu, že jsme realizaci svarových spojů rozdělili mezi dva dodavatele. Eliminovali jsme riziko případných potíží. Pokud by prostě jeden z dodavatelů harmonogram neplnil, měli jsme plnohodnotnou náhradu,“ vysvětluje. Mostařina je podle něj krásný a prestižní obor. Subdodavatelů, kteří jsou schopni v čase, kvalitě a ceně splnit náročné požadavky, je velice málo a výběr subdodavatelů se tak velice zužuje. „Za ta léta se už všichni známe a víme, co od sebe musíme a máme čekat,“ dodává Jan Dokoupil.