František Fackenberg (na snímku vpravo) žije pod Mostem Vysočina 51 let… Bydlí se svou rodinou v sympatickém domě přímo pod touto obrovskou stavbou a patří k těm, kteří jako další starousedlíci zažili samotnou výstavbu. „O dům jsme nepřišli, ale stačilo málo. Když se totiž střílela skála pro základy budoucích pilířů, museli jsme opustit na celý jeden den dům. Vše co šlo, tak jsme z polic a skříní dali pryč, cennější věci obalili do něčeho měkkého a čekali. Po ukončení trhacích prací přišel do domu statik a rozhodl, že v něm můžeme dále bydlet. Mnoho domů takové štěstí nemělo,“ vzpomíná. Na život pod mostem, především pak typické rázy při průjezdu vozidel dilatacemi, si již zvykl. Nikoliv však jeho návštěvy, které považují zvuk za důkaz blížící se bouřky… „V zimě je problém, když se z cesty shrnuje sníh. Občas tak dochází k poškozování, resp. znečištění fasád domů,“ říká pan František.

Stejně hovoří i jeho soused Petr Chalupa (vlevo) z rekonstruované a moderně působící stavby. „Na hluk si člověk časem zvykne. Hodně pomáhají třeba moderní plastová okna. Ale na nějaké klidné romantické posezení na zahradě to bohužel není,“ říká. Dům pod mostem koupil před 26 lety a vzpomíná, že tehdy byl provoz na mostě výrazně menší. „Připadá mi, že ty rázy jsou rok od roku intenzivnější. Nevím, jestli za tím stojí jen vyšší provoz nebo zvolená technologie dilatací, ke které zde naposledy došlo před cca 8 lety. Absolutní klid tady pro nás nastává maximálně tak na Vánoce a na Silvestra,“ směje se P. Chalupa.

Všichni starousedlíci prakticky denně sleduji práci Metrostavu. „Zatím si nemůžeme na nic stěžovat, vše běží bez komplikací. Hlavně jejich přístup a opatření k tomu, aby byly dopady stavby co nejmenší, mě příjemně překvapují. Napsali jsme věci, které nás zajímaly, dostali jsme od Metrostavu všechny odpovědi. Vzpomínám si na poslední tryskání. To byl prach všude, doma, v autech, ve vlasech… Trochu se obáváme toho, jak bude vypadat tryskání betonových povrchů mostu. Snad bude technologie povrchové úpravy vstřícnější,“ přeje si pan František.

„Před zahájením prací jsme sepsali seznam našich dotazů a požadavků. Jsem rád, jakým způsobem Metrostav přistupuje třeba i k tomu, aby dopady jejich stavebních činností i na nás, kteří bydlíme přímo pod mostem, byly co nejmenší. Překvapuje mě, že práce jsou bez komplikací. Kéž by tomu bylo i nadále,“ říká. Oba pánové se shodují v tom, že se lze naučit žít v sousedství dominanty, která však určitě nepřináší lidem žijícím pod mostem žádné potěšení. Důvodem jsou i symbolické pomníčky těch, kteří svůj život bohužel dobrovolně ukončili smutným způsobem …